Oficiální fanklub Zdeňka Trošky

Pohádku o krásné Elišce a pohledném Jindřichovi z jihočeské vísky natočil v roce 1994 Zdeněk Troška, a jelikož si ji diváci velmi oblíbili, dočkala se za šest let pokračování. Zdeněk Troška je nejen úspěšný režisér, ale také vtipný vypravěč a milovník života. Jak vzpomíná právě na princeznu ze mlejna?

Když jsem hledal nějaký hezký rybník, kde bych mohl pohádku točit, požádal jsem o pomoc pana Štrábergera z Bavorova, včelaře a rybáře. Vyjeli jsme směrem na Netolice, obešli snad dvaadvacet rybníků, ale žádný nesplňoval mé představy. Trochu smutně jsme se vraceli k Bavorovu, když na křižovatce do Čechtic pan Štráberger poprosil, jestli bychom se nemohli zastavit pod lesem, kde měl včely. Potřeboval si něco zkontrolovat. Vystoupili jsme z auta a pokračovali zcela zarostlou cestou k lesu. Za zatáčkou se najednou před námi otevřel překrásný pohled na palouk se smrkovou pasekou nahoře, cesta k lesu, vpravo mezi duby na hrázi se skrýval docela malý rybníček.

„To je ono, pane Štráberger, to je přesně ono!“ zajásal jsem. „Tady pod hrází bude mlejn, takže horní náhon – vantroky, mlejnice s kolem vpravo, vlevo obytný stavení, uprostřed otevřený dvůr…“

Pan Štráberger koukal vyjeveně tu na mě, tu před sebe: „To si vůbec nedovedu představit. Tady na tom zarostlým močále…“

Celý prostor jsem panoramaticky vyfotil, přes pauzák pak dokreslil svou představu jihočeského mlýna à la Jakub Bursa, architekti na Barrandově to rozkreslili a hotovo. Mlejn, byť z papíru, juty a polystyrénu, vypadal skutečně. Tak skutečně, že i jeden Němec, řítící se kolem silnicí, zastavil a chtěl ho „gleich kaufen“, tedy hned koupit. Když pak viděl, že je papírový, měl slzy v očích. Vyfotil si ho ze všech stran: „Takový si postavím u nás v Bavorsku,“ sliboval. Kdoví, třeba dneska někde v Berchtesgadenu nebo pod Neuschwanstienem stojí kopie mlejna spanilé Elišky…