Oficiální fanklub Zdeňka Trošky

Nejúspěšnější komerční režisér současnosti říká vše, co si myslí, nahlas, před lety třeba odmítl i americký radar v Česku a dostal za to politicky „přes prsty“. Situace, která se nyní v zemi odehrává, ale nenechává bez emocí ani tak

ového kliďase, jakým je Zdeněk Troška. Jak pro Parlament

níListy.cz exkluzivně řekl, je rád, že lidi konečně přestali jenom nadávat a vyšli do ulic.

Jste znám tím, že říkáte, že se příliš nedíváte na zprávy, nečtete noviny. Přesto, co říkáte jako občan ČR, i jako umělec na současnou situaci? Korupce, bezpráví, snižování životního standardu těm nejobyčejnějším lidem?

Myslím, že tato vláda je nejasociálnější ze všech, které jsme tu od druhé světové války měli. Povedlo se jí zrušit všechno, nebo i to málo, co ty předcházející pro lidi udělaly. Ať dluhy splatí ti, kdo je udělali, obyčejní lidi to rozhodně nejsou. Když se jim podařilo rozprodat celou republiku, všechny skvěle fungující a světově konkurenceschopné závody, kde jsou tedy ty peníze z prodejů? Nechci tady vyjmenovávat všechno, na co se všichni denně a po právu ptají a na co jim nikdy stejně nikdo neodpoví. Jen je mi smutno z neúcty a pohrdání člověkem.

Kdybyste měl nějak pohádkově, či hororově nazvat současnou situaci ve státě, měl byste pro to nějaký humorný název?

Humorný sotva, protože s čím přichází dnes a denně naši představitelé, si ani v crazy komediích nevymyslíte. Možná Šťastnou cestu do prdele, jak by to třeba nazval Josef Švejk.

Jistě se stýkáte s celou řadou lidí. Svěřují se vám třeba se svými starostmi? Zanadávají si na politiku, ceny, život?

Jistě. Ale už je na čase přestat nadávat a konečně vzít situaci do rukou a začít jednat. Protože ti, které jsme volili, svým slibům nejenže nedostáli, ale podvedli nás, obelhali. Zapomněli totiž spoluvládnout, zapomněli, že jsou tady pro lidi a ne lidi pro ně. A tak, jak jsme je zvolili, můžeme je i odvolat.

Co říkáte na protivládní demonstraci v Praze, že se konečně lidé rozhoupali vyjít do ulic?

Je to zákonitý vývoj posledních let. Lidi se vzpamatovali a rozhodli se nenechat si víc kálet na hlavu a dělat ze sebe hlupáky. Že by pohádka o pověstné poslední kapce, která přetekla? Možná že by na to všechno pomohla ona slavná defenestrace „současných konšelů“?!

Před lety jste se veřejně vyjádřil proti umístění amerického radaru. Prý jste tehdy u některých mocipánů vešel v nemilost?

Ano, řekl jsem, že je to nesmysl umístit kousek od nejlidnatějšího města republiky radar a nedostal jsem tehdy peníze na pohádku. Postarali se o to „jistí politici“, kteří tehdy byli u moci. Pohádku jsem nakonec natočil, ta zůstane na věky. Ale kde jsou ti pánové dneska?

Jste z Hoštic u Volyně, tedy z venkova. Je rozdíl mezi dnešním současným člověkem a jeho pohledem na svět na venkově a třeba v Praze? Zaznamenáváte tyto rozdíly?

Život na vsi je jiný, než život ve městě a v Praze vůbec. Není tak náročný, lidi si šetří, nepotřebují k životu mnohé z toho, co nabízejí velká města. Samozřejmě stále porovnávají život "tenkrát" a život dneska. Hoštice jsou malá vesnice, kolem 80 čísel. A měla dva kravíny, tři teletníky, dvě slepičárny, prasečák, odchov býků, prostě velkovýroba, jak by se dneska mohlo říct. A práci pro každého. Všechno zmizelo. Stejně jako malé obchůdky, prodejny, kina. Vůbec sehnat práci na vsi je stále těžší. Vesnice stárnou a vymírají, jsou smutnější. Jen díky “lufťákům“, kteří svou koupí zachrání to které stavení, se ves nerozpadne.

Nechystáte nějakou komediální parodii na to, co se tu 20 let po revoluci odehrává? Možná byste s tím prorazil?!

Moc veselá by zřejmě nebyla. Spíš tragikomedie. I když tu vlastně jednu takovou už máme - pohádku Pyšnou princeznu. Nemyslíte, že se Půlnoční království princezny Krasomily nějak moc podobá tomu našemu? Taková šíleně smutná pohádka...

Myslíte si, že když člověk chce zůstat v dobré náladě, stále usměvavý a plný nápadů, tak jako vy, a nebýt naštvaný, neměl by pouštět rádio, televizi, číst noviny, internet a chodit do města?

Televizní noviny jsou vlastně černou kronikou. Někdy má reportáž o opuštěném pejskovi větší prostor a naléhavost než zmínka o živoření starých a sociálně slabých lidech, týraných a nechtěných dětech. Převrácené hodnoty naší slavné demokratické společnosti. Proto se na zprávy nedívám a noviny nečtu, chráním si své zdraví před zbytečným rozčilováním. Čtu si hezké knížky, poslouchám krásnou hudbu a scházím se s lidmi, kteří mají ještě srdce a duši na svém místě.

Příští rok vám bude šedesát. Když se podíváte kolem sebe, čeho byste se chtěl ještě v dobrém dožít a čeho naopak nikoli?

Spravedlnosti, čestnosti, hrdé sounáležitosti českých lidí, kteří si svou malinkou, ale krásnou zemičku už dokáží ochránit před loupežníky a ničiteli. Nechtěl bych se dožít toho, až zavládne úřední jazyk angličtina, až se staneme další kolonií amerického kapitalismu, až náš život zcela ovládnou blbé a ještě blbější nařízení a rozkazy z Bruselu. Ale jak říká jeden soused v ulici - přežili jsme Rakousko, přežijeme Brusel taky!

Pane režisére, jste autorem mnoha pohádek a komedií. Co chystáte v současné době? Víme, že připravujete pro letošek dvě komedie. Jedna z vesnického prostředí?

Ano, tou "jarní" komedií je vlastně dopis, který píše jedna drbna druhé ze zapadlé vesničky kdesi na jihu Čech. Ve stylu připomínajícím “sluncesenovou“ atmosféru se tak z něho dovídáme, co se ve vsi Babovřesky stačilo za pár červnových dní udát: na místní faru nastoupil mladý, sportovně založený farář nezvyklého jména, což místních sedm zbožných babek nemůže přežít. Jedna jediná pomluva spustí celou řadu nedorozumění, samozřejmě nahlížených s typickým českým humorem a jistou nadsázkou.

Tou "letní" veselohrou" je pak pokračování příběhu "Doktora od Jezera hrochů", kde sledujeme další příhody nesmělého doktora Dobeška s půlkou zadku a jeho přepůvabné letušky Lenky, vzájemnou snahu dam Košvancových najít jedna druhé chlapa a hlavně provinění i trest donchuána doktora Pištěláka, který prchá z Afriky před pomstou svedené šamanovy dcery...

Uvidí diváci i třeba nějaké "narážky" na politiky, politickou situaci - to lidé většinou vítají? Mohou se na to diváci těšit?

Víte, jak už řekl Karel Čapek, není nic staršího jak včerejší noviny, proto několik málo narážek, které se tam objeví, jsou spíše reakcí na naši celkovou českou situaci než na současné jednotlivosti, které v době nasazení filmů do kin (většinou do roka od natočení) už ztrácejí svou aktuálnost.

Autor: Radek Kraus

zdroj: parlamentnilisty.cz